
|
"Pochválen buď Ježíš Kristus Na věčnou památku.
Sláva Otci i Synu i Duchu svatému, sláva Nejsvětější Trojici.
Čest budiž i matce svaté bl. Panně Marii, Svatému Mikuláši a všem svatým. Ke cti a ke slávě jejich léta
správy 1898 - kdy lodičku církve sv. řídil slavně panující papež Lev XIII a nástupem sv. Metoděje
opět po dlouhých věcích stal se muž lidu všemu milý biskup a metropolita Dr. Theodor Kohn - jest
opraven chrám Páně, když dne 11. července 1896 nevysvětlitelným způsobem podlehla věž jeho zhoubným
plamenům a i zvony dílem se roztekly a byly poškozeny ničivým živlem.Za přispění farního patronátu a pomocí Katolické jednoty ve Vídni, neúnavnou péči tenkrát v Oujezdě působící do dp. Faráře P. Jana Pireka, zpustošený chrám - naše místo svaté opět je opraveno a dle sil i okrášleno. Každý hleděl přispěti na zvelebu Páně a ty dárky udělované z mála provázela radost, aby uctěno bylo svaté místo, do něhož každodenně zavítává náš milý Ježíš Kristus, obklopen slovy svatých a kůry andělskými žehná nás Bůh otce a sílí Duch svatý. Největší obětavosti ukázaly zbožné panny, které ve své důvěře k naší královně, vzoru čistoty, grošem v potu tváře získaným zbudovaly sochu Panně Marii jež jim bývá v daleké cizině jedinou záštitou, radosti i útěchou. Královna nebes jim odplatí. S prací se započalo koncem června a stavba trvala hluboko do října. Stavitelskou a s ní spojenou práci podnikl pan František Novák, stavitel z Vizovic. Zvony zaslány byly do Nového Města ku zvonaři Petru Hilzerovi, a on je dle zevnějšího vzhledu k úplné spokojenosti přelil. Snad i ten hlas jejich bude tak milý a ku zbožnosti povzbuzující jako byl těch dřívějších, jimiž prý podobně zní jen Jaroměřické. Oltář zhotovila a opravila společnost Petra Buška a synů v Sychrově v Čechách. Hlavní je docela nový, vedlejší opravený a při bočním Panny Marie tumba opravena a od mense výše vše nové. Také křtitelnice a kazatelna jsou obnoveny, před kostelem kříž a udělány schody. V tomto roce slaví císař Pán František Josef I. své padesátileté jubileum - slavnost řídká a proto na všech stranách s velkou okázalostí konaná neb připravovaná. Ale úmysly boží nevyzpytatelné dopustili , že žalost sklížila jeho srdce těžce již zkoušené a žalost nemůže být vyvážena radostí. Rukou vraha vedeného zuřivostí šelmy prokláto jest srdce jeho věrné družky životem - císařovny Alžběty, to srdce, které samo trpělo mnoho, ale přece neustálo mírnit žal a bolest jiných. Národové sdružení v zemi Jeho Veličenstva truchlí upřímně a těžce navštívení. Starec, jubilant neztrácí důvěru v Boha, ale jako Job trpí a stará se o blaho poddaných. V tento rok náš národ oslavil důstojným způsobem památku muže, jehož pro zásluhy své ne neprávem se nazývá "otcem národa". Každá i ta nejzapadlejší vesnička snažila se jeho 100 leté narozeniny uctíti svým způsobem. Památka Fraška Palackého bohdá nevyhyne. V naší milé farnosti stává se letos škola ve Slopném tím že stavitelem p. Fr. Novákem a dějí se přípravy ku stavbě dvoukřídlá ve Vysokém Poli. Letošní rok bylo sucho - docházely správy v hladu - u nás stál kilogram mouky až 26 krejcarů, tj. 52 haléřů - vstotrk byl - chvála P. Bohu - vlasti požehnaný, jen ovoce poněkud málo v našem kraji, ale přeci něco, počasí velmi příznivé, že snad dni pamětníka není, aby tak pohodlně se mohlo pracovati a i ten nejmenší lenoch mohl býti krásně hotov se žněmi. Úřad děkanský spravoval toho času vdp. P. Antonín Přemyslovský, děkan a farář ve Val. Kloboukách, rodák z Bedihoště z Hané, jenž s obětavostí mravní a zvláště hmotnou se přičiňoval, aby co nejvíce zvelebena byla navěsta Krista Pána. Kooperátorem byl dp. P. Josef Řezáč z Vrchoslavic na Hané. Ve výchově mládeže školní byli příkladem horlivosti snažíce se v útlá srdce svých svěřených kromě jiných vědomostí vštípit na prvém místě zbožnost tito pánové: V Oujezdě: p. Rudolf Jakubka z Hranic, p. Jan Zobaník z Blažíc Drnovice: p. Antonín Dolina z Bojkovic Loučka: p. František Mikulec z Hračovic Slopné: p. Jan Kolčava ze Zábřehu Vys. Pole: p. Valentin Podzemný z Lašné u Val. Meziříčí Předsedou kostelního výboru byl: p. Jan Vrszák z Loučky. Starostové: Oujezd: Jan Pavelka Drnovce: Josef Machů Vys. Pole: Jiří Machů Loučka: Jan Mikulka Slopné: František Zmeškal Kostelníci byli: František Šimček a Jan Šimček, bratrové nejen sobě, ale i Vám drazí nástupci, okrdštiti se snažili místo svat, kde Bůh přebývá, ti kteří byli před Vámi, zanechávajíc Vám povinnosti, aby Vy dokonali, co nemohly síly jejich a aby jste po způsobu otců svých zbožností i ctností ozdobovali hlavně srdce svá. Dílo, které oni vykonali, je přetrvá a kosti jejich budou již dávno trouchnivěti kdy stále ještě budou Vás sem zváti hlasy milé - ó vzpomeňte si a pomodlete se vroucně za pokoj jejich duší. Láska Boží provázej Vás stále a ať vévodí kostelíček náš kraji Záhoráckému, šťastnému a blaženému na věky. Dobrý Bůh to dej. Oujezd v říjnu léta spásy 1898 Jan Písok, farář
Razítko: Duchovní správa v Oujezdě ad Klob. Listinu tuto sepsal P. Josef Řezáč, kooperátor. Přiloženy peníze měny korunové z roku 1898: 1 haléř - 1/2 krejcaru 10 haléřů - 5 krejcarů 20 haléřů - 10 krejcarů 1 koruna - 50 krejcarů |
| Zpět na úvodní stránku |